nika

Nika = prostor, který́ jedinec ovládá svou vůlí a vtiskuje mu charakter své osobnosti

tak nějak by se sociologicky charakterizovala nika [zkouška ze sociologie za mnou, jásejme!], tedy malý koutek nebo jiná část domova, který si každý vytváří sám pro sebe a pokud by si ho nemohl zorganizovat podle sebe, nepřežil by. to zní přehnaně, ale je to fakt. i když já si těchto koutků ráda vytvářím víc.

na Formspringu mi přichází hodně dotazů na můj pokoj či bydlení, zároveň se mě všichni ptáte, jestli jsem se přestěhovala. nepřestěhovala. tedy ne úplně. kolaudovaný byt, o kterém jsem psala tady na blogu, je byt přítele. momentálně moje hlavní útočiště př zkouškovém, mám tam totiž božský klid. celkově jsme tam teď spolu opravdu často.
někde se nejspíš stala chyba, a já už tam teď nastěhovaných věcí mám víc než on. všude mám samé nákupní tašky, kabelky a kufr, pořád něco v něčem přináším. ale znáte to. muž si vystačí s hrncem, varnou konvicí a televizí s Xboxem. já už tam zatím donesla kožešinu, polštářky, knížky knížky knížky a asi 15tery boty. a moje touha po návštěvách Ikei a Kare neustává.

tady vám zvědavcům přináším svůj, zatím nedodělaný, malý /učící/ koutek. individuální niku. jak vidíte, od toho vámi oblíbeného šanghajského pokoje (1 | 2) jsem hodně upustila. spíše než barvy mě teď opravdy baví spíše hodně světla, bílá a skandinávské typy interiérů. do jednoduchosti totiž barvy můžete vpustit vždy a jakmile vás omrzí, tak je zase dát pryč. ten šanghajský pokoj už je na mě jaksi moc holčičí, dětský, barevný.
jak píšu, tento můj koutek a v podstatě ještě celý byt je nedodělaný. chci přikoupit poličky a rámečky. hodně rámečků. zatím si tu čmárám a spíš koukám na seriály než do zápisek, ale začínám to místo mít ráda.
a další části a detaily bytu toho mýho muže vám ukážu, až jej více zabydlím a zadekoruju. no ženská no.

také máte svojí niku?