BCN / day 2

post in czech only, sorry.

den druhý v Barceloně se nám vyvedl tak na 110%, možná i víc. ráno jsme totiž dostali ten nejlepší nápad. řekli jsme si, že si půjčíme motorku. a ne jen tak ledajakou. vzhledem k tomu, že přítel má i v Praze Vespu, tak jsme si chtěli půjčit právě ji!

na internetu jsme si našli skvělou firmu, Vesping, kterou vřele doporučuji. vede jí sympatický opálený Marc, založil ji teprve před měsícem a rozhodně se už teď firmě vede dobře.

ráno v 10 jsme se s ním a jeho přítelkyní (pravděpodobně) tedy sešli na Placa Catalunya a po dalších trabletech s mojí kartou, zálohou a Tom Tom navigací mohli vyrazit.

naší první zastávkou na doporučení Vesping týmu bylo Tibidabo, místo s nádherným výhledem a zábavním parkem. cesta byla moc příjená, v kopcích a přírodě nad Barcelonou se s Vespičkou jelo parádně. navíc jsme chytře vyjeli právě sem už takhle ráno, v tu dobu nebylo ani přehnané teplo a ani přehnaně turistů.

jak vidíte, výhledy byly opravdu skvost.

ale kromě nich jsme pochopitelně fotili také sebe. zrcátkových fotek, kde vypadám jako 6ti-letá díky helmě, mám z cesty asi 1000, protože jsem po cestě nestíhala fotit nic jiného (vznikaly jen velice abstraktní šmouhy).

po další příjemné cestě jsme dojeli až k soše Cristobala Colóna (Kolumbuse) a ke krásnému přístavu plného ještě krásnějších jachet (byla tam i jachta Amadeus - 46. největší nejluxusnější na světě; pro jachty mám slabost) kde jsme si příjemně odpočinuli na sluníčku.

od přístavu jsme pak podél moře s vánkem ve vlasech (= zacuchané vlasy do helmy; příště už jen s copem!) dojeli až k příjemným restauracím, kde jsme si dali oběd. ke Španělsku patří muzika a za celý pobyt jsme si jí užili dost. přicházející kapely i jednotlivci s kytarou nám většinou zpívali o lásce a o životě a poslouchali se příjemně. tohle mi v Praze trochu chybí, zpívají nám tu leda tak bezdomovci.

od restaurací jsme se vydali ještě dál po Barcelonetě až k tomu "blyštivýmu zlatu", z kterého se nakonec vyklubala zlatá velryba. (z dálky to vypadá jak nějaká stavba Kaplického)

od moře jsme jeli až k Nou Campu, stadionu mistrů ligy. fotky nejsou, nebylo co fotit. v neděli jsme se totiž nedostali dovnitř ani na kousíček.

do GPSky jsme si tedy zadali Torre Agbar neboli okurku a jeli. sluníčko ten den pálilo tolik, že jsme si u okurky museli zase dát povinný odpočinek, doplnit tekutiny a trochu si zablbnout. fotili jsme dost. mě fascinovaly kostky kolem stavby, takže mám mnoho abstraktních fotek. taky jsme závodili. a udělali si hodně zaláskovaných fotek.

cestou zpátky jsme potkali ještě několik památek, zdařilou fotku mám bohužel jen s vítězným obloukem.

možná to tak z fotek není vidět, ale neděli jsme si opravdu užili, viděli toho hrozně moc, pořádně si opálili stehna, ramena i nos a já si jako spolujezdec mohla nevinně a nenápadně užívat celodenní mazlení. no jo.. víte, já jsem totiž citlivý, romantický Rak.