i won't ever leave this place

Words and photo by Adela Mazankova

________

Ať je cestování jakkoliv náročné, pořád je to něco co mě neuvěřitelně baví. Cestu z Bangkoku na Krabi jsme podnikli autobusem - jako před 5 lety.

Ne všechno už ale je jako před pěti lety a po příjezdu na autobusový terminál jsme zjistili, že poslední autobus odjel v 8 hodin. Bylo půl dvanácté. Skvělá povaha Thajců (a jejich smysl pro obchod) nás ale zachránila. Pro ně není nic problém. Za menší příplatek zavolali řidiče, ten přijel s minivanem a v 1 hodinu ráno jsme vyrazili. Roadtrip! Cesta měla trvat kolem deseti hodin, nakonec trvala dvanáct, protože asi dvě hodiny od Krabi nás řidič zčistajasna vyložil, dal nám papírek s nějakým textem a že nás tu prý za půl hodiny vyzvedne další řidič. Věřili jsme mu, co nám zbývalo.

A skutečně, přesně po půl hodině nás vyzvedl minivan plný usměvavých Thajců a pokračovalo se v dobrodružství. Tentokrát nás dovezli až do centra Krabi. My potřebovali na Ao Nang Beach, odkud jsme měli naplánovanou cestu loďkou na Railay Beach. Je to jedno z nejkrásnějších míst na světě, kam se nedá dojít, protože je obklopeno skálami.

Z centra jsme si nakonec zaplatili, resp. podplatili, veřejného taxíka, aby nás dovezl na Ao Nang Beach, pak nastoupili na loď a kolem jedné odpoledne KONEČNĚ byli na Railay Beach. A tam nás čekal ráj…

Zbytek dne probíhal v plně zrelaxovaném módu. Užívali jsme si náš bungalowek, jacuzzi, bazén i moře a zejména sluníčko. V podvečer jsme se rozhodli zajít na večeři a zároveň omrknout co se za ta léta změnilo na druhé strané našeho pobřeží, Railay East (náš resort je na Railay West). Tam je také pláž, i když trochu špinavější a spíše než za koupáním tam člověk zamíří za nočním životem - je tam víc restaurací, barů, čajoven… A naprosto skvělá atmosféra. Po večeři jsme stihli thai boxing, a zatímco brácha s tátou obdivovali techniku boje, já a máma jsme spíše obdivovali bojovníka.